Světová těžba zemního plynu

Zemní plyn je energeticky velmi významnou komoditou, jeho ložiska se nacházejí zejména tam, kde je možné těžit i další cennou surovinu – ropu. Jaká jsou světově nejvýznamnější ložiska zemního plynu?

Především jde o největší země světa. Nejvíce zemního plynu totiž vlastní Ruská federace, Kanada a USA, ve velkém množství se pak také zcela pochopitelně těží i v rámci Perského zálivu. Dalšími státy, kde je zemní plyn hlavním vývozním artiklem jsou prakticky všechny lokality v Asii snad jen kromě Nepálu a Mongolska a samozřejmě i Jižní Amerika. Afrika je na zemní plyn naopak poměrně chudá, Popelkou je pak i Evropa vyjma přímořských oblastí, protože Anglie a Itálie patří k opravdu světovým producentům zemního plynu.

Zemní plyn navzdory laickým předpokladům nenajdeme vždy v jedné konkrétní podobě, existují totiž hned čtyři druhy zemního plynu. V první skupině je takzvaný zemní plyn suchý, který obsahuje velké procento metanu (až 98 procent) a malé množství vyšších uhlovodíků. Do druhé skupiny spadá zemní plyn vlhký, který má o něco málo větší podíl uhlovodíků než suchý zemní plyn.

Třetí v pořadí je zemní plyn kyselý, který se musí v opravárenských závodech zbavovat nežádoucího sulfanu. Poslední, čtvrtá skupina, sdružuje zemní plyn s vysokým obsahem inertů (oxid uhličitý, dusík).

Nejčastěji těženým zemním plynem je takzvaný naftový zemní plyn, jenž vznikne společně s ropou. Existují ale i ojedinělá ložiska, kde je možné těžit zemní plyn i bez přítomnosti ropy.

Pokud vezmeme v úvahu celosvětové zásoby zemního plynu, podle odborníků by jejich těžba mohla bez problémů pokračovat zhruba po další dvě nadcházející století. Zásoby ropy, které jsou zatím takzvaně prokázané, by měly stačit při současném tempu těžby ještě zhruba dalších padesát let. Pro zajímavost, jedná se konkrétně o astronomických 160 tisíc miliard krychlových metrů zemního plynu. Asi dvě třetiny těchto zásob se nacházejí na pevnině, zbytek se pak těží v mořských šelfech (tj. pevninách). Na pevnině se těží hlavně v Rusku, pod mořským dnem se těží u britských či norských břehů. Po vytěžení se musí zemní plyn upravit natolik, aby se dal komerčně využívat, jeho technologie čištění je závislá na celkovém složení. Čím méně uhlovodíků zemní plyn obsahuje, tím je čistší, pokud to řekneme laicky. 

Napsat komentář