Světová těžba zemního plynu

Zemní plyn je energeticky velmi významnou komoditou, jeho ložiska se nacházejí zejména tam, kde je možné těžit i další cennou surovinu – ropu. Jaká jsou světově nejvýznamnější ložiska zemního plynu?

Především jde o největší země světa. Nejvíce zemního plynu totiž vlastní Ruská federace, Kanada a USA, ve velkém množství se pak také zcela pochopitelně těží i v rámci Perského zálivu. Dalšími státy, kde je zemní plyn hlavním vývozním artiklem jsou prakticky všechny lokality v Asii snad jen kromě Nepálu a Mongolska a samozřejmě i Jižní Amerika. Afrika je na zemní plyn naopak poměrně chudá, Popelkou je pak i Evropa vyjma přímořských oblastí, protože Anglie a Itálie patří k opravdu světovým producentům zemního plynu.

Zemní plyn navzdory laickým předpokladům nenajdeme vždy v jedné konkrétní podobě, existují totiž hned čtyři druhy zemního plynu. V první skupině je takzvaný zemní plyn suchý, který obsahuje velké procento metanu (až 98 procent) a malé množství vyšších uhlovodíků. Do druhé skupiny spadá zemní plyn vlhký, který má o něco málo větší podíl uhlovodíků než suchý zemní plyn.

Třetí v pořadí je zemní plyn kyselý, který se musí v opravárenských závodech zbavovat nežádoucího sulfanu. Poslední, čtvrtá skupina, sdružuje zemní plyn s vysokým obsahem inertů (oxid uhličitý, dusík).

Nejčastěji těženým zemním plynem je takzvaný naftový zemní plyn, jenž vznikne společně s ropou. Existují ale i ojedinělá ložiska, kde je možné těžit zemní plyn i bez přítomnosti ropy.

Pokud vezmeme v úvahu celosvětové zásoby zemního plynu, podle odborníků by jejich těžba mohla bez problémů pokračovat zhruba po další dvě nadcházející století. Zásoby ropy, které jsou zatím takzvaně prokázané, by měly stačit při současném tempu těžby ještě zhruba dalších padesát let. Pro zajímavost, jedná se konkrétně o astronomických 160 tisíc miliard krychlových metrů zemního plynu. Asi dvě třetiny těchto zásob se nacházejí na pevnině, zbytek se pak těží v mořských šelfech (tj. pevninách). Na pevnině se těží hlavně v Rusku, pod mořským dnem se těží u britských či norských břehů. Po vytěžení se musí zemní plyn upravit natolik, aby se dal komerčně využívat, jeho technologie čištění je závislá na celkovém složení. Čím méně uhlovodíků zemní plyn obsahuje, tím je čistší, pokud to řekneme laicky. 

Co skrývají nová podmořská naleziště zemního plynu u Řeckých břehů?

Ekonomika těžce zkoušeného Řecka je dost možná zachráněna. Při správném využití se mohou naleziště zemního plynu využívat pěknou řádku let, v podmořských nalezištích je této drahocenné látky takřka nekonečné množství, jeho hodnota je kanadskými odborníky odhadována na astronomických 600 miliard eur.

Objem řecké ekonomiky poklesl během čtyř let ze 210 miliard eur na nynějších 170 miliard, zoufalé úřady této středomořské země dokonce odstartovaly přípravu výstavby okruhu Formule 1, a to jistě jen proto, aby se podařilo alespoň částečně a přechodně zastavit růst nezaměstnanosti. To ale možná do budoucna nebude potřeba, v moři jižně od ostrova Kréta leží podle posledních průzkumů kanadských odborníků na tři a půl bilionu krychlových metrů zemního plynu. Řecká ekonomika sice vyváží magnezit a bauxit a další kovové nerosty, přičemž ložiska ropy jsou takřka vytěžená, tohle ale asi nikdo nečekal. Do Řecka se totiž v posledních letech energie spíše dováží než vyváží, pět procent řeckého domácího produktu jde meziročně na krytí dovozu potřebných energií.

První ložiska bude moci Řecko otevřít už během pěti let, první výsledky geofyzikálních prací budou k dispozici veřejnosti už v létě roku 2013. Ve prospěch Řecka mluví i nedávno objevená ložiska zemního plynu u albánských břehů, Středozemní moře je v tomto ohledu asi ještě dosti neprozkoumanou lokalitou. I když je třeba brát počáteční odhady trochu s rezervou, dost vysoká čísla se odhadují i v případě zemního plynu u břehů Španělska nebo Itálie – ekonomiky těchto států na tom jsou přitom podobně bídně jako ta řecká.

Řecká ložiska zemního plynu by přitom mohla obsahovat i tři miliardy barelů ropy, obě suroviny totiž vždy jdou ruku v ruce. Významnou vzpruhu pro ekonomiku a spoustu tolik potřebných pracovních míst by tak Řecku spadlo přímo do klína. Trochu to připomíná nekonečné zásoby stříbra v českém království, které na této surovině také pohádkově zbohatlo. Podle slov řeckého ministra energetiky Evangelose Livieratose existuje velká šance na konečný úspěch.

Řecká vláda vybírala ze sedmi firem, které měly na zakázce zájem, výběrové řízení nakonec vyhrála norská firma PGS, která zřejmě začne s přípravnými pracemi na těžbu v horizontu několika měsíců.