Rozdíl mezi zemním plynem a břidlicovým plynem

Břidlicový plyn je druhem plynu, který se nahromadil v břidlici, patří mezi nekonvenční přírodní plyny (jinými slovy nelze těžit standardním – tj. konvenčním – způsobem, ale musí se uvolit za pomocí např. hydraulického štěpení). V současnosti jsou jeho největší evropská ložiska v Polsku, Rakousku či Švédsku. O začátku těžby ve velkém uvažuje kromě Francie třeba i Velká Británie. Spojené státy Americké mají ale zdaleka nejvíce zásob břidlicového plynu na světě a díky jeho těžbě se mohou stát nezávislými na dovozu zemního plynu ze zahraničí.

Na rozdíl od zemního plynu je jeho těžba a skladování poměrně bezpečná záležitost. Existují ale i samozřejmé nevýhody těžby břidlicového plynu. Na vyvrtání standardního vrtu je třeba až čtyři tisíce metrů krychlových vody, pokud se cokoliv pokazí, mohou se kontaminovat podzemní vody nejrůznějšími škodlivými chemikáliemi a kromě toho může při chybném vrtu docházet k seizmickým otřesům. Podle zastánců těžby břidlicového plynu jde o záchranu evropské energetiky, podle odpůrců hrozí ekologická katastrofa. Kam se přikloníte vy? Zjevným problémem je příliš malé množství informací, a to platí u obou těchto táborů.

A jaký je zásadní rozdíl mezi zemním a břidlicovým plynem? Břidlicový plyn je de facto ekologickým palivem, jinými slovy – jde o palivo budoucnosti. Přitom to není nějaká neobjevená novinka, první vrty břidlicového plynu se v USA prováděly již koncem čtyřicátých let minulého století.

Ložisek břidlicového plynu je na světě spousta a vytěžena byla na rozdíl od zemního plynu zatím jen malá část, hlavně západní části Evropy by to usnadnilo mnohé. Snížila by se totiž energetická závislost na ruském zemním plynu, který je v dnešní době hlavním vývozním artiklem Ruské federace.

Nevýhodou pro břidlicový plyn pak může být například i to, že s jeho těžbou je jen minimum zkušeností a mnozí mohou dávat přednost klasickému a osvědčenému zemnímu plynu, i přes všechny jeho zřetelné nevýhody. Dalším problémem je to, že při těžbě břidlicového plynu se uvolňuje do ovzduší metan, který se pak může stát jedním z hlavních skleníkových plynů, je totiž z tohoto hlediska mnohem „účinnější“ než oxid uhličitý. Hrozí tak rychlejší globální oteplování nebo ekonomická spása? 

Stane se břidlicový plyn energetickou budoucností?

Břidlicový plyn je významným zdrojem přírodního plynu, který se nachází ve formacích břidlic. Jeho využívání by mohlo vést ke snížení dovozu energie a k větší energetické nezávislosti. Velká ložiska tohoto plynu se nacházejí ve Spojených státech, Číně nebo Argentině. Nekonvenční tzv. břidlicový plyn už výrazně změnil americký trh a do roku 2025 by mohl poskytovat až 30% celkových světových dodávek energie. Zatímco ve Spojených státech existuje v současné době přes 25 tisíc vrtů, v Evropě jich je pouze 31 zkušebních, a to většinou v Polsku.

O případné těžbě se začalo mluvit i v některých státech Evropské unie. Mezi ně patří například Rakousko, Německo nebo Polsko. Kromě pozitivních faktorů plynu se ale hovoří i o těch negativních. U těžby existuje možnost znečištění podzemních vod, proto se Bulharsko a Francie zatím rozhodly pozastavit veškeré plány týkající se břidlicového plynu a jeho těžby. Podle odhadů by se i na území České republiky mohla ložiska plynu objevit. Prozatím však Česká republika nehodlá těžbu břidlicového plynu povolit.

Mezi země, které o těžbě uvažují, patří především Polsko. Hned ze začátku se začalo mluvit o velkých nalezištích se slibnými zásobami. Polsko okamžitě zahájilo průzkum ložisek a očekávaly se dobré výsledky, které by vedly ke snížení dodávek plynu z Ruska. Ve Varšavě už udělily přes 100 licencí pro průzkum těžby a se samotnou těžbou hodlali začít již v roce 2015. Následně ještě polská vláda stanovila nové daně z těžby zemního plynu a ropy.

Teď to ovšem vypadá, že ložiska břidlicového plynu nejsou tak velká, jak se původně očekávalo. Podle ExxonMobil, americké nadnárodní korporace zabývající se těžebním průmyslem, nemají naleziště dostatek plynu, který by se dal komerčně využít. Průzkumy i nadále pokračují, ale jestli bude budoucnost stejně růžová, jako tomu bylo ve Spojených státech, si budeme muset ještě počkat.